„To byla takový velice zvláštní doba, kde ten život prostě byl jakoby normální, ale neskutečný. To nedovedu přesně popsat, jaký to bylo pro Čechy, ale pro mě to bylo čím dál tím víc neuvěřitelnější. Stalo se to, že vybírali takový ty nejtvrdší odpůrce a prostě udělali soudy a dali je do basy. Ale to stačilo na ty Češi. A k tomu přidali takový ty výhody pro ty lidi, kteří se složili, kteří začali ne kolaborovat, ale prostě přijímali „reálný socialismus“. Jako že třeba je nechali na pokoji, jo. Lidi byli neskutečně systematicky ponižováni. …Pak přijdou volby, jo. Jdeme všichni společně, „manifestačně“ k urnám… a ve volbách není žádný výběr. To je přece šíleně ponižující. Já si pamatuju na ty volební plakáty – myslím, že v sedmdesátým šestým, nebo sedmým –, když tady byly volby a tam na těch plakátech stálo: VOLÍME ŠTĚTÍ PRO NAŠE RODINY…Absolutně hnusný. Protože to znamenalo, že když půjdete volit, tak budete mít klid. A když ne, tak možná že Vaše děti nepůjdou na vysokou.“