„Vyndávali rakev a chtěli ji předat do pohřebního auta, aby se to odvezlo na Hanou. Tak při tom předávání začali studenti zpívat národní hymnu, tak se zpívala Kde domov můj. Všichni stáli v pozoru, a když Kde domov můj skončila, tak studenti začali zpívat Nad Tatrú sa blýská, což už byl politický čin, protože Slovensko už byl tenkrát samostatný štát, to už nebyla součást naší hymny, a zpívali Nad Tatrú sa blýská, to znamenalo, že považují i tu druhou část za součást hymny a že se situací, kdy bylo Československo rozděleno, nesouhlasí. Tak se nejvyšší policejní úředník obrátil k davu studentů, zvedl ruku a zakřičel: ,Přestaňte!‘ Ale študenti zpívali dál. Tak zase znovu: ‚Přestaňte!‘ A študenti zase zpívali, načež on udělal takové gesto, že takhle sepnul ruce a říkal: ,Prosím vás, přestaňte.‘ Tak to utichalo, až to utichlo.“