“Už sám ten fakt, že se dali dohromady Jakeš, Indra, tehdy k nim přistoupil Adamec, Hoffman, na té Javorině, kde domluvili ty věci za účasti tehdejšího sovětského velvyslance Lomakina – zkrátka aby dali stranou Štrougala a celou tu partu lidí, kteří nebyli tak spojeni přímo s osmašedesátým … Vytvořila se představa, že jde o přestavbu, a protože řada z nich už delší dobu v nějakých těch funkcích byla, tak je takto vyšachovali.”

zdroj: VANĚK, M. ed. a URBÁŠEK, P.l, ed. Vítězové? Poražení?: životopisná interwiew. Díl 1, Disent v období tzv. normalizace, Praha: Prostor, 2005. s. 269

„V roce 1988 jsem rezignoval na stranické i státní funkce [Lubomír Štrougal]. Nikdo mě k tomu nenutil. K mému rozhodnutí prostě vedly poměry, které se ve straně a společnosti v posledních letech utvářely. Naší vlastní neodpovědnou pasivitou se ztratil čas, kdy bylo ještě možné uspět se zásadními reformami. Ve stranickém vedení nezískal převahu racionální názor na společnost. Stereotypní opakování – vše je v pořádku, naprostá většina občanů je spokojena, to byla hrubá a neodpovědná chyba politického vedení.“

zdroj: VANĚK, M. ed. a URBÁŠEK, P.l, ed. Vítězové? Poražení?: životopisná interwiew. Díl 1, Disent. období tzv. normalizace, Praha: Prostor, 2005. s. 197