Z Dejvic až nahoru do Liboce jsme chodili. Někomu jsme to (letáky – pozn. aut.) dali do schránky, jinak se to dalo na sloupy, na baráky, na ploty a takhle různě. Jednoho dne k nám najednou přišel z kriminálky známý mého táty, povídal: ‚Hele, Radku, ten kluk musí pryč. Je na černé listině gestapa. Ale rychle. Já to zařídím na pracáku na Kozím plácku. Dostane papíry, dostane lístky a všechno.‘ Tak jsem se sbalil, vzal jsem kufr, tam jsem měl obleky, abych trochu vypadal, šel jsem na Kozí plácek a tam jsem dostal papíry, ten durchlassschein, ausweis a potravinové lístky trhací. Druhý den jsem upaloval na Berteschsgaden. Měl jsem umístěnku.“

„Napsáno v Jiřicích za německé okupace. V těchto letech byla velká bída: jak o mouku, chleba, tak o maso a masné výrobky. Josef Salač, řezník z Kostelce nad Labem, a další jako Bohuslav Kaper, mlynář v Lobkovicích, řezník Čejka z Kostelce prodávali a hlavně dodávali těm rodinám pozatýkaných potraviny. Oni byli věznění, že nenáviděli Němce a že byli dobrými Čechy a vlastenci. Na udání pak všechny většinou pozatýkali a hlavně řezníky uvěznili v Pečkárně. To stačilo, co tam s nimi dělají. Kdo je udal, se dnes neví. Když je všechny pochytali, tak začal soud. Čejka, jelikož byl strašpytel a Němci, kteří ho vyslýchali, to postřehli, tak při výsleších seděl s nimi. Ty mu dávali cigarety a on, co věděl, povídal. Ale nevěděl všechno. Hlavně nevěděl, kde se dobytek porážel a komu se rozdával. Salač byl odvážný člověk, to už měl známé i kamarády a porážel třeba i někde na zastrčené louce. Tak Němcům škodu dělal a našim lidem, kde mohl, pomáhal.“