Během léta 1944 došlo v mnoha okupovaných zemích v Evropě k národním povstáním, mimo jiné i na Slovensku. Již od polovinu roku 1944 ho postupně začala připravovat Slovenská národní rada spolu s Vojenským ústředím. Hlavním cílem bylo dát jasný signál, že se slovenská společnost distancuje od luďácké (a tím i německé) politiky. Intenzivní ilegální činnost na Slovensku a zvýšená aktivita partyzánů čím dál více znepokojovaly německé orgány. Se souhlasem prezidenta Tisa začaly dopoledne 29. 8. 1944 obsazovat Slovensko německé jednotky. Proto Vojenské ústředí vydalo večer rádiem dohodnutý signál: "Začnite s vysťahovaním." SNP začalo, i když ještě nebyly dokončené všechny potřebné přípravy. To se i odrazilo na jeho průběhu. V říjnu se podařilo německým jednotkám donutit povstalce k přesunu do hor a přejít k partyzánské formě války. Němci za pomoci Hlinkových gard a četnictva rozpoutali na Slovensku teror s cílem potrestat povstalce a ty, kteří jim pomáhali. S blížící se frontou také zde narůstala partyzánská činnost v Čechách a na Moravě. Od jara 1945 v řadě měst spontánně propukaly protiněmecká vystoupení českého obyvatelstva, které vyvrcholily na začátku května 1945 v Praze. Cílem bylo Prahu obsadit, zajistit důležité budovy, likvidovat očekáváný odpor z německé strany a zajistit pořádek ve městě do příchodu Spojenců. Boje o rozhlas, stavění barikád, pomoc vlasovců, podpis dohody o kapitulaci německých vojsk a jejich odchod do amerického zajetí, urputné boje s jednotkami SS, které 9. 5. 1945 pomáhala pacifikovat Rudá armáda – to jsou hlavní události pěti dní Pražského povstání, které přispělo k ukončení nacistické okupace českých zemí.