„Maminka chodila do práce a my jsme chodily se sestrou do školy. Potrava se sháněla na venkově. To mně připomíná film, jak paní Růžičková takhle jezdila na černý nákup na venkov. Tak maminka taky jednou jela a někde zabíjeli u nějakého sedláka, a tak jí výměnou za nějaký textilie prodali sádlo, hřbetní sádlo z vepře a tak. Protože ve vlaku prohlíželi, tak si ho na motala kolem těla. A ono mrzlo, bylo to v zimě, tak to pak odstonala. Tak přesně jako paní Růžičková v tom filmu. Jak se jmenoval ten film? Vlak naděje nebo tak nějak?“ – „Vlak dětství a naděje.“ – „Tak přesně tak. Maminka taky vozila, jak oni to vzali podle skutečnosti, jak to bylo. A bylo to tak doopravdy, to nebyl žádný vtip, že by chtěli udělat legraci ve filmu. Taková byla skutečnost, že takhle maminka taky vozila sádlo namotané na těle. No, přežili jsme válku.“